Violin Sonata No.2 In D Minor Op.121 - noty pro housle a klavír

Schumannova sonáta pro druhé housle byla napsána v říjnu/listopadu 1851, jen několik týdnů po prvním díle pro tuto kombinaci nástrojů (HN 428). Vysoce virtuózní sonáta, zejména ve finále, se vyznačuje těsným tematickým prolínáním jednotlivých vět. Wilhelm Joseph von Wasielewski, který se později stal skladatelovým životopiscem, vyprávěl, že skladatel mu „s úsměvem dobrosrdečným způsobem“ řekl: „Nelíbila se mi sonáta pro první housle – tak jsem napsal druhou, která je doufám, že lepší." Schumann zřejmě narážel na velké rozdíly ve výrazovém obsahu: Zatímco první sonáta o třech větách působí celkově spíše melancholicky a temně, druhá „Velká sonáta“ se čtyřmi větami srší energií a končí v zářivém D dur.