Sonate F-Dur pro violoncello a klavír od Richard Strauss

Violoncellová sonáta op. 6 bylo složeno během zjevně často přerušovaného období tří let, což je mimořádně dlouhá doba pro Straussovu ranou tvůrčí fázi. Kompoziční proces plodil dvě nezávislé verze díla, z nichž první vychází poprvé na základě textu v Kritické edici děl Richarda Strausse v aktuálním vydání jako praktický hudební text. Genezi těchto dvou verzí a důvody pro revizi lze rekonstruovat pouze částečně: pouze jeden z dochovaných autogramů nese datum a druhá verze přežívá pouze v tištěné podobě. Strauss navíc o této skladbě podrobněji nekomunikoval v korespondenci se svou rodinou a přáteli. Mezi oběma verzemi Sonáty jsou obrovské rozdíly: Strauss vymazal celou druhou a třetí větu Larghetto a Allegro vivace a nahradil je nově složenými Andante a Finale. V první větě Allegro con brio si Strauss ponechal tematicko-motivický materiál a kompozičně složité pasáže jako tříhlasá fuga ve vývojové sekci (od taktu 241 v první verzi a taktu 275 ve druhé verzi) téměř neporušené v nová verze sonáty, ale také provedla rozsáhlé změny, zejména ve struktuře klavírního partu, motivicko-tematickém vývoji pohybu a jeho harmonii, která se stala mnohem ambicióznější.12 Zvláštní pozornost by měla být věnována opakujícímu se doprovodu téma con espressione začínající v taktu 32 a výrazně kratší vývoj v první verzi. Aktuální tištěné vydání první verze violoncellové sonáty Richarda Strausse nyní umožňuje sledovat Straussův kompoziční vývoj v tomto období. Význam rozdílů mezi verzemi také znamená, že pro představení jsou nyní k dispozici dvě sonátové skladby pro violoncello a klavír od Richarda Strausse se zásadními rozdíly v jejich základním charakteru. (z předmluvy redakce)