Sonata in F major pro violoncello a klavír op. 99 od Brahms, Johannes

Pro uložení produktu do oblíbených je nutné se přihlásit.

Brahms dokončil violoncello op. 99 během produktivního léta roku 1886. První veřejné představení se konalo ve Vídni 24. listopadu téhož roku. Robert Hausmann hrál na violoncellový part a sám skladatel byl jeho partnerem u klavíru. I přesto, že dílo bylo obecně přijato kladně, trvalo několik let, než bylo plně oceněno a získalo si v repertoáru violoncella své neodvolatelné místo. Pro redaktory měla zvláštní význam dvě raná vydání představení Cello Sonata op. 99 Hugo Becker a Carl Friedberg, stejně jako Julius Klengel. Oba violoncellisté, Becker i Klengel, měli vztah k Brahmsovi, který velmi obdivoval a důvěřoval Beckerově hře a vystupoval společně s Klengelem. Toto vydání zahrnuje nejen Beerovy a Klengelovy výkonnostní značky, ale také Hausmannovy, pro které bylo dílo napsáno. Vydání Barenreiter jako takové přichází s violoncellovou částí, kterou redaktoři označili prstokladem a úklonou, které vycházejí z praktik Brahmsových současníků. Poskytujeme také neoznačenou část Urtext. Důležitou součástí tohoto vydání je obsáhlý Předmluva. Nejprve informuje o původu díla, raných představeních, jeho vydání a brzkém přijetí. Opravdu pozoruhodný je jedinečný komentář k Performance Performance Practice. Zde redaktoři vycházejí z předpokladu, že již několik desetiletí po Brahmsově smrti se mezi skladatelovými očekáváními a výkonnostními praktikami počátku 20. století vytvořila prohlubující se propast. Redaktoři velmi konkrétním a praktickým způsobem shrnují některé klíčové problémy porozumění Brahmsově zápisu, pokud jde o rytmus a načasování, dynamiku a zdůraznění, tečky a tahy, slurring a non legato, pedálování a overholding, piano arpeggiation a dislokace , prstoklad strunného nástroje, harmonické a vibrato strunného nástroje. Tímto způsobem edice nabízí vzrušující a často překvapivý pohled na romantickou hudební interpretaci.