Sonata in F major op. 6 - violoncello a klavír

Kromě Klavírního kvarteta op. 13 a Houslová sonáta op. 18, Violoncellová sonáta op. 6 patří mezi nejvyzrálejší díla komorní hudby ze Straussova raného díla. Vlivy Mendelssohna, Schumanna a Brahmse jsou patrné, přičemž ponechává dostatečný prostor pro velmi osobní tonální jazyk, často s překvapivými rytmickými a harmonickými obraty frází. Strauss podrobil první verzi dokončenou na počátku roku 1881 radikální revizi přes zimu 1882/83; úvodní věta byla důkladně přepracována, dvě následující věty přepsány úplně. Stálo to za to, protože po premiéře v Drážďanech napsal skladatel matce: „Moje sonáta sklidila mimořádný ohlas, potlesk byl obrovský, gratulace ke mně přicházely ze všech stran.“