Sonata for Flute, Viola and Harp - noty pro příčnou flétnu, violu a harfu

Pro uložení produktu do oblíbených je nutné se přihlásit.

Střední dílo ve třech sonátách pozdní komorní hudby bylo zkomponováno na jaře 1915, bezprostředně po sonátě pro violoncello (HN 633). Inovativní kombinace zvuků dechového nástroje, strunného nástroje a drnkacího nástroje výrazně přispívá k dojmu zdrženlivé melancholie. Sám Debussy to potvrdil slovy: „Je to strašně smutné. A já nevím, jestli se tomu má člověk smát nebo brečet? Možná obojí zároveň?" Při jiné příležitosti zdůraznil podobnost se svým vlastním kompozičním stylem 90. let 19. století, když k sonátě poznamenal: „Připomíná mi velmi starého Clauda Debussyho z Nokturn“.