Sonáta Es dur pro klavír Hob. XVI:49 "Genzinger" od Joseph Haydn

Sonáta Es dur č. 49 je jednou z nejpopulárnějších Haydnových klavírních sonát vůbec. Věnoval ji Anně Jerlischekové, která měla na starosti domácnost Esterházyů, která si ji nechala vyrobit. Haydn však zřejmě na díle pracoval již delší dobu, když tuto zakázku dostal, a původně měl na mysli další zasvěcence, Marii Annu von Genzinger, manželku vídeňského osobního lékaře Mikuláše I. Esterházyho. V P.S. v dopise, který jí poslal, napsal: „Pozn.: Mademoiselle Nanette [Anna Jerlischek] nesmí vědět nic o tom, že tato Sonáta byla již z poloviny dokončena, protože jinak by o mně mohla získat mylný dojem, což by mohlo být velmi nevýhodné pro já, protože musím být velmi opatrný, abych neztratil její přízeň." Tajný zasvěcenec se evidentně obával technických potíží při křížení levou přes pravou ruku v Adagiu sonáty a napsal Haydnovi: „Sonáta se mi moc líbí, ale je tu jedna věc, kterou bych si přál změnit (pokud ano dělat to neubírá na kráse kusu), a to je pasáž v druhé části Adagio, kde se ruce přecházejí; Nejsem na to zvyklý, a proto je to pro mě těžké, a tak mi prosím dejte vědět, jak by se to dalo změnit.“ Haydn však tuto pianisticky účinnou sekci ponechal beze změny.Toto jediné vydání bylo vydáno jako součást řady populárních děl z katalogu Bärenreiter na oslavu 100. výročí nakladatelství. Představuje úryvek z antologie Haydnových „Pozdních klavírních sonát“ (BA10804), editovaných Bernhardem Moosbauerem a Holgerem M. Stüwem, s poznámkami o historické interpretační praxi a prstokladech Rebeccy Maurer.