Kouzelné písně pro flétnu (nebo klarinet), zpěv panenský a bubínek od Jan Novák

Později se v Brně v pozůstalosti klarinetisty Bohumila Opata našla kopie autografu partitury, ve které je odstraněno věnování Václavu Žilkovi a flétna je přepsána (zjevně ne Novákovou rukou) na klarinet in C – ovšem neví se, jestli byla tato verze skladatelem schválena. Je však pravděpodobné, že Novák považoval kromě flétny také klarinet za „magický“ nástroj, což dokládá jeho skladba Mimus magicus pro soprán, klarinet a klavír z roku 1969.
Zajímavé je označení zpěvního hlasu jako „zpěv panenský“, kterým Novák naznačuje nejen požadovanou polohu, ale i barvu hlasu. Kouzelné písně nepatří k dramatickému repertoáru jako pozdější Mimus magicus – jejich naivní, lidový půvab vynikne s mladým, téměř dětským hlasem (ba i dětským sborem).
Německý překlad byl s drobnými úpravami převzat z opisu partitury, která vyšla v Českém hudebním fondu v roce 1968, překladatel není znám." Clara Novakova