Duet pro trubky

Čtyřvětý cyklus uvádí dílo krátkou Intradou v h-moll, ve které se rozehrávání obou trubek rychle přemění do závažné atmosféry dalších vět. Následující Scherzo v d-moll je spíše úšklebkem než vtipem. Přináší kontrastní plochy půltónů a širokých intervalů na pozadí dramatických harmonických jevů a dílo se stává temnějším. Třetí věta, Intermezzo v B-dur, jehož dynamický rozsah se pohybuje mezi ppp a pp, nahlédne do světa naprostého klidu, kde jediným pohybem jsou vzpomínky přicházející v různých harmonických odstínech, oproštěné od usilování.
Závěrečná čtvrtá věta, Elegie v as-moll, je nejzávažnější částí a završením díla. Prořízne ticho předchozí věty sólovou kantilénou první trubky záhy následovanou kontrapunktem druhého hlasu. Čtvrtá věta je obrazem průběhu lidského života, jak se mi jevil v mých 27 letech, kdy dílo vzniklo. Popisuje postupně osamělost, toužení, rozlet a pád, setkání s beznadějí, vzepjetí, ambivalenci středního věku, radost z úspěchu, vidinu konce, úpadek, vzdor, rekapitulaci a rezignaci.