Cypřiše pro tenor a klavír B 11 od Dvořák Antonín

Antonín Dvořák komponoval své milostné písně pro tenor a klavír na slova Gustava Pflegera-Moravského od 10. do 27. července 1865. Bylo mu necelých 24 let a byl neopětovaně zamilován, pravděpodobně do herečky pražského Prozatímního divadla Josefiny Čermákové, sestry jeho budoucí choti Anny. Písně vznikly jako ohlas na toto citové vzplanutí a byly Dvořákovým prvním pokusem o tento žánr, stejně jako prvním pokusem o zhudebnění českého textu. Skladatel je považoval do jisté míry za autobiografické, hluboce intimní a měly v jeho tvorbě v mnoha směrech zcela výjimečné postavení. Opakovaně se k nim v pozdějších letech vracel, čerpal z jejich původního hudebního obsahu, znovu a znovu je přepracovával v různých výběrech do zcela nových písňových útvarů (nejznámější je osm Milostných písní op. 83) nebo je upravil pro smyčcové kvarteto, případně citoval v jiných dílech.
Subjektivní charakter této písňové prvotiny i její určité nedostatky (zvláště v deklamaci), jichž si byl Dvořák vědom, možná způsobily, že se Dvořák nikdy nepokusil o veřejné provedení Cypřišů nebo o jejich vydání v původní podobě. Předkládané první urtextové vydání kompletního cyklu bylo vypracováno podle Dvořákova autografu, uloženého v Muzeu Antonína Dvořáka Českého muzea hudby.